Kniha obsahuje práce významného odborníka v oblasti sémiotického výzkumu B. A. Uspenského, věnované analýze struktury uměleckého textu. Poetika kompozice je klasickýmvzorem strukturně-sémiotického bádání Moskevsko-tartuské školy a zároveň jedním z prvních zásadních pokusů o popis kompozičních forem v ruské fi lologii. Strukturně-sémiotický přístup se zde organicky snoubí s výsledky ruské filologie dvacátého století, tj. s výzkumy M. M. Bachtina, V. N. Vološinova a V. V. Vinogradova. Uspenského styl je charakteristický přísným a zároveň srozumitelným výkladem materiálu, metodologickou jasností a množstvím konkrétníchpříkladů. Jeho výzkum vyúsťuje do propracované koncepce „zorného úhlu“ jako základního strukturujícího faktoru kompozice literárního díla (i jiných uměleckých druhů).