Ve dvacátém sedmém čísle Sešitu pro umění, teorii a příbuzné zóny se sešly texty tematicky velmi různorodé. V úvodu najdeme recenzi Jitky Šosové na antologii textů Art and Theory of post-1989, která obsahuje překlady textů z našeho regionu spolu s úvody zahraničních badatelů. Dalším textem je úvaha Tomáše Pospiszyla o úkolech, které čekají na zpracování dějinami umění postsocialistických zemí. Oba příspěvky se tak vztahují k tématu reflexe naší historie. Marianna Placáková se věnuje problematickému pojmu „ženské umění“ od 80. let do současnosti. Další texty se vztahují k tématu identity: Lenka Veselá řeší otázku zásahů technologie do těla v podobě hormonálního designu a Tomáš Javůrek se zaměřuje na celkovou kybernetizaci naší identity skrze data (a umění), které produkujeme. Lucia Miklošková připravila studii o historii a užití pojmu infra-mince, který do kontextu umění přenesl Marcel Duchamp z oboru teoretické matematiky. Poslední studií v netematickém čísle je text Šárky Lojdové, která se zamýšlí nad známou tezí Arthura C. Danta o konci umění, speciálně se zamýšlí nad tím, jaké jsou zdroje Dantových úvah.