Augustinova Vyznání patří nejen k nejčtenějším dílům evropské literatury, nýbrž i k dílům nejvíce vystaveným nepochopení a dezinterpretaci. Čtenář, který se nechá unést autobiografickými pasážemi, totiž často zapomíná, že se jedná o komplikované filozofické a teologické dílo, jež nelze pochopit bez hlubší znalosti intelektuálního prostředí, v němž vzniklo. Jedná se o autobiografický text s jakýmsi filozoficko-teologickým dodatkem, nebo naopak o filozoficko-teologický traktát s nečekaně dlouhou autobiografickou předmluvou? Na tyto otázky se pokouší odpovědět úvodní studie.

Z Augustinova literárního odkazu, který čítá několik stovek spisů, patří nepochybně k nejznámějším a nejpřekládanějším jeho Vyznání (Confessiones). V tomto díle se autor vyznává z prohřešků svého mládí a intelektuálního tápání, pokud jde o pravou podstatu Boha. První autobiografie v evropské literatuře dodnes fascinuje bezprecedentní emocionalitou jazyka a mírou sebeodhalení člověka, jenž hledá tváří v tvář Bohu svou vlastní identitu, a neztrácí ani dnes nic na své naléhavosti.

AURELIUS AUGUSTINUS (354–430) Jeden nejvýznamnějších latinských církevních otců a biskup v severoafrickém městě Hippo Regius, jenž významným způsobem ovlivnil směřování západního křesťanského myšlení. Původně působil jako učitel rétoriky a manichejský auditor, poté se inspirován milánským biskupem Ambrosiem přiklonil k novoplatónskému křesťanskému spiritualismu a prošel mystickým zážitkem v milánské zahradě, po němž se vzdal nadějné světské kariéry a konvertoval ke katolickému křesťanství. Po smrti matky Moniky a návratu do Afriky byl zvolen biskupem ve městě Hippo Regius, kde sloužil své kongregaci až do své smrti v roce 430.