Studie Harlana Lanea představuje komplexní (lingvistický, antropologický, historický) pohled na reprezentaci neslyšící komunity, otázku znakového jazyka a vzdělávání neslyšících. Autor zaujímá jasné stanovisko: tato komunita je jazykovou a kulturní menšinou, která má právo na svůj jazyk a kulturní hodnoty. Lane se snaží hledat historické kořeny medikalizace hluchoty a s ní souvisejících jevů (oralismus atd.) a ukazuje, jakým způsobem se konstituovaly předsudky určující negativní pohled na tuto komunitu. Zaujímá rovněž radikální stanovisko k etickým otázkám souvisejícím s kochleárními implantáty. Jeho kniha je zásadním příspěvkem jak k deaf studies, tak lingvistice znakového jazyka.